středa, 29.4.2026

9^°C

Historie obce Lipnice

„Byla jedna vesnice, jmenovala se Lipnice, měla poštu, zámek i rybník. Když přestala existovat, bolelo mne to na duši. Mnozí jsme truchlili nad svou vlastí, když se povrchový důl dostal k našim obydlím, zničil naše statky, domy i rybník, naše majetky zmizely. Nikdy jsme neztratili odvahu a každý jsme našli nový domov, ale náš život bude navždy spojen s Lipnicí.

Milan Valič, bývalý obyvatel obce Lipnice.“

Vážení čtenáři,
tato webová stránka je věnována zaniklé obci Lipnice. Obec Lipnice byla od svého počátku až do svého konce svázána s naší obcí Vintířov a mnoho obyvatel Lipnice našlo po zániku obce, svůj druhý domov právě ve Vintířově. Tato webová stránka vznikla proto, aby připomněla obyvatelům obce Vintířov a dalším čtenářům historii a osud sousední obce, která musela v 70. letech minulého století ustoupit těžbě hnědého uhlí. V současné době se z bývalé obce Lipnice dochoval pouze starý hřbitov, který udržuje naše obec Vintířov.

Poděkování:
Panu Milanovi Valičovi, který napsal knihu s názvem Littmitz z níž jsem čerpal většinu informací, za jeho badatelskou činnost a energii, kterou své knize věnoval. Paní Marcele Pickové za darování knihy Littmitz a dalších materiálů o obci Lipnice. Janu Vystrčilovi za fotografie lipnického hřbitova, které pořídil v září 2024. Paní Mojžíšové, za informace o lipnickém kostele a panu Jiřímu Matoušovi za konzultaci a porovnávání získaných dat.

HISTORIE OBCE LIPNICE

Osada Lipnice byla osídlena v raném středověku (6 – 11. století) lidmi slovanského původu. Ve 12 – 13. století vrcholila v povodí řeky Ohře a celé západní pohraniční oblasti kolonizace německými osídlenci, kteří méně početné slovanské obyvatele v této oblasti asimilovali. Zhruba v první polovině 13. století se osada Lipnice a okolní obce a osady staly lénem královského hradu Loket. Na konci 14. století se vlastníky osady Lipnice se stala drobná šlechta, která si přidala název osady do svého jména. Podle dochovaných pramenů to byli Heinreich der Lypniczer v roce 1353, Franczel Lypnicz v roce 1358 a Henricus Lytmiczzer de Thoterwyss v roce 1392. Záznamy z dochovaných loketských dokumentů z let 1523 – 1525 ukazují, že dalšími významnými vlastníky osady Lipnice byl rod Voreitterů a to již od roku 1408. Tento rod vlastnil i nedaleké osady Alberov a Lomnici. Martin a Sebald Voreitterové založili v osadě Lipnice první hamr, který zpracovával železnou rudu z místních ložisek. V roce 1567 byl vlastníkem osady Lipnice Kryštof Voreitter, v té době již Lipnici představovalo devět hospodářství, hospoda, dva hamry a mlýn s pilou. Majetek Kryštofa Voreittera včetně osady Lipnice a velkostatku v Lomnici získal rod Šliků a následně v dědictví po Anně Šlikové v roce 1584 získali osadu bratři Kašpar a Volf Ditrich Fictumovi, kteří v roce 1592 Lipnici prodali městu Loket za 10 500 zlatých.

V roce 1622 byl majetek panství Loket konfiskován, neboť loketské panství aktivně vystupovalo proti Habsburkům a bylo zapojeno s další českou šlechtou do povstání, které vyvrcholilo pro české stavy prohranou bitvou na Bílé hoře v roce 1620.

Ferdinand II. z rodu Habsburků, císař římský, král český, odprodal v roce 1623 zabavený majetek vzpurného Lokte.

Statky, mimo jiné i u nás ve Vintířově, Tatrovicích a Křemenité včetně osady Lipnice koupila Marie Magdalena Hertlová z Leutendorfu, manželka komorního rady a hejtmana loketského kraje Gottfrieda Jindřicha Hertla z Leutendorfu. V dalším sledu dějin nadcházelo období 30. leté války 1618 – 1648, které přineslo obyvatelům nejenom našeho kraje mnoho příkoří, bolesti a útrap.

V roce 1757 bylo v Lipnici již 28 poddanských usedlostí, v provozu byl poddanský mlýn s pilou, z řemeslníků řezník, truhlář, švec, tkadlec a také zde fungoval pivovar, který si na své půdě pěstoval vlastní chmel. Lipnice byla známa ve svém okolí tím, že zde existovala těžba železných rud, rudy se zpracovávaly v hamrech, které byly umístěny v dolním konci osady.

V roce 1803 vznikl v horní části obce Lipnice minerální závod Sv. Jana Nepomuckého, který založil loketský podnikatel František Meissl, vyráběla se zde síra a zelená skalice.

V roce 1809 byl založen v dolní části obce další minerální závod s názvem Sv. Trojice. Vlastníkem byla Starosedelská těžební společnost.

Pro potřeby obou minerálních závodů, vnikly v okolí obce Lipnice doly, které těžily sirné kyzy a uhlí. Oba závody koupil pan Jan David Starck, syn kraslického obchodníka s vínem Josefa Karla Starcka, později také majitel kraslické textilní továrny, rozšířil těžbu uhlí pro potřeby nejenom svých závodů, ale i pro širší trh s touto komoditou. V okolí Lipnice pak začaly vznikat další obce a osady, např. v roce 1815 to byl Dolní Rozmyšl, bylo zde postaveno 26 domů, ve kterých žili převážně dělníci z lipnických dolů a závodů. Obec Lipnice již v tomto období čítala 72 domů a žilo zde 445 obyvatel. Na začátku 19. století vnikla v Lipnici škola, která, ale neměla samostatnou budovu, byla umístěna v jedné místnosti domu č. p. 37. Tento dům vyhořel, proto byla v roce 1836 v Lipnici postavena samostatná školní budova, na jejíž financování se nemalou měrou podílel pan Jan David Starck.

V roce 1850 se stala Lipnice samostatnou obcí, ke které byla připojena osada Alberov.

V roce 1861 propukl v Lipnici velký požár a zničil 28 domů. Paradoxně pomohla tato smutná událost nové výstavbě a rozšíření obce.

V roce 1913 byla Lipnice a okolní osady včleněny do soudního okresu Loket.

V letech 1914 – 1918 nastalo velmi temné období první světové války, kdy každá obec a město v Evropě oplakávalo své mrtvé, nebylo tomu jinak v Lipnici i v naší obci Vintířov.

V roce 1918 skončila první světová válka a 28. října toho roku vzniklo samostatné Československo. V obcích a městech v regionu vznikaly české úřady, české školy, české četnictvo začalo zajišťovat bezpečnost v regionu. Nově vzniklá Československá armáda měla svá kasárna ve Falknově nad Ohří (Sokolov).

V roce 1935 byl v Lipnici uzavřen důl Kateřina, který byl vytěžen, v odborné terminologii se užívá termínu vyuhlen.

Československo v roce 1935 očekávalo parlamentní volby, byly to v pořadí již čtvrté volby, které celostátně vyhrála Sudetoněmecká strana SdP. SdP získala v okrese Sokolov 69,9 % hlasů. V Lipnici získala SdP 303 hlasů. 132 hlasů získala v Lipnici Německá sociální demokracie a 96 hlasů získali komunisté. Ve volbách do Obecní rady obce pak drtivě zvítězila SdP se 408 hlasy, druzí byli komunisté se 79 hlasy a třetí sociální demokracie se 67 hlasy.

13. 9. 1938 byli zavražděni čeští četníci na stanicích v Habartově, Krajkové, Bublavě, došlo k mnoha násilným incidentům mezi četnictvem a Němci v Chodově také ve Svatavě a Sokolově. Byly povolány posily četnictva i armády.

23. 9. 1938 Vyhlásilo Československo všeobecnou mobilizaci. Československá armáda byla dislokována do našeho regionu.

29. 9. 1938 byl náš region a celé Sudety podstoupeny zradou spojenců Německu a veškerá státní správa byla v Sudetech převedena na německé úřady, které vykázaly české obyvatelstvo z pohraničí. V Lipnici žilo v roce 1927, 82 Čechů, tvořili 8 % obyvatel obce.

15. 3. 1939 – Začalo období německé okupace. Vznikl protektorát Čechy a Morava.

1. 9. 1939 vypukla druhá světová válka, která skončila v květnu 1945, rozvrácenou Evropou. Obec Lipnici osvobodila dne 7. 5. 1945 armáda USA. Po vytýčení demarkační linie spadala obec Lipnice i naše obec Vintířov pod správu Rudé armády. Dne 4. 9. 1945 byla v Lipnici ustanovena tzv. Místní správní komise, jejímž předsedou se stal pan Antonín Ridl.

Jednání obecní rady Wintersgrun

V roce 1946 začaly odsuny německých obyvatel (nucené vysídlení) z československého pohraničí. Docházelo také ke konfiskacím majetku Němců a to ze Zákona č. 57/1946 Sb, který vydal prezident republiky Edvard Beneš. V Lipnici i ve Vintířově, byli z nuceného vysídlení vyloučeni Němci, kteří pracovali v místních dolech a závodech. Do obce se stěhovali tzv. „Dosídlenci“ Češi, Moravané a Slezané z vnitrozemí, a také další národnosti, Slováci, Romové, reemigranti z Rumunska a Německa. Němci i tak tvořili významnou část obyvatel obce, např. Sbor dobrovolných hasičů byl tvořen z 92 % lipnickými Němci.

Jednání obecní rady 8.1.1945

Místní národní výbor vznikl v Lipnici dne 18. 9. 1947 a měl 15 členů, všichni byli členy Komunistické strany Československa, předsedou MNV se stal pan Bedřich Zítek.

Pionýři Lipnice

V roce 1953 byla zřízena místnost pro lékaře, který zde ordinoval tři dny v týdnu.

V roce 1953 byla v Lipnici škola – dvoutřídka se 49 žáky a mateřská škola s 22 žáky.

V roce 1954 žilo v Lipnici 542 obyvatel. 114 Čechů, 88 Slováků a 340 Němců.

V roce 1957 byla v Lipnici uzavřena továrna na zpracování pyritu.

Lipnice 1. třída 1960

V roce 1964 se zvýšila v místních dolech těžba uhlí, kvůli těžbě uhlí byl zlikvidován zemědělský statek v obci Lipnice, patřil dolové společnosti. Po rozšíření dolu byla uzavřena trvale silnice z Dolního Rozmyšlu do Vintířova.

Lipnická škola 1968

V roce 1969 se naplánovala demolice obce. Lidé se začali z obce stěhovat.

V roce 1970 se povrchová těžba hnědého uhlí přiblížila ke středu obce Lipnice, tou dobou žilo v Lipnici ještě 293 obyvatel.

V roce 1971 se uskutečnily volby do zastupitelských orgánů, rozhodlo se též o katastrálním spojení obce Lipnice s obcí Vintířov. Toho roku také zanikl Místní národní výbor v Lipnici.

Obec Dolní Rozmyšl a obec Lipnice administrativně zanikly dne 1. 4. 1980.

HŘBITOV A KOSTEL V LIPNICI

Lipničtí věřící, zejména patřící ke katolické církvi, navštěvovali kostel v Královském Poříčí, na hřbitově v Královském Poříčí, byli také pohřbíváni zemřelí obyvatelé z Lipnice. Později v roce 1856 navštěvovali lipničtí kostel v Lomnici, kde byli na tamním hřbitově pochováváni. Lipnice zřídila ve své obci hřbitov v roce 1923. Po demolici obce, hřbitov chátral, nyní je v lipnický hřbitov v péči, Technických služeb obce Vintířov.

Kostel Lipnice

Lipničtí si svůj kostel postavili sami, použili k tomu cihly ze zbouraných šachetních staveb zejména komínu a kotelny dolu Kateřina, které velmi výhodně nakoupili. Komín a přilehlou budovu kotelny, zbourali ve svém volném čase dobrovolníci ze Sudetoněmecké dobrovolné pracovní služby. Na místě komína a kotelny pak vybudovali pro obec sportovní hřiště. Použité cihly z bouraček chodily čistit od staré malty lipnické ženy. Bylo pečlivě vybráno místo pro kostel a byl zde udělán průzkumný vrt, aby se zjistilo, zda na daném místě není stará hlubinná šachta, průzkumný vrt provedli sami obyvatelé Lipnice a zapůjčili si k tomu účelu vrtnou soupravu a vrtali 14 dnů, než to místo bylo uznáno vyhovujícím. Kostel byl postaven a vysvěcen 24. 10. 1935 a navštěvovali jej rovněž i lidé z nedalekého Vintířova. V době ještě než byl kostel postaven, se nedělní bohoslužby konaly v sále hospody a sloužil je kaplan Stingli a velmi známý a oblíbený kněz ze Sokolova Eduard Fischer, který byl v roce 1942 zatčen a internován v koncentračním táboře, v roce 1945 krátce po svém návratu do Sokolova v nemocnici zemřel. Po válce v 50. letech byl farářem v Lipnici Čech, otec František Bubeník. Zvon z lipnického kostela byl umístěn do kapličky v obci Vintířov, kde dodnes slouží svému účelu.

DEMOLICE LIPNICE

Plán na bourání bytového fondu Lipnice vypadal takto:
Rok 1969, čísla popisná: 70, 106, 113, 72, 87, 61, 63, 81, 98, 103, 137, 86, 110, 115, 119, 116, 109, 135, 118, 71, 34 + Hostinec, 100, 35, 33, 121, 122, 37, 38, 31, 75, 39, 117, 73, Kostel.
Celkem: 34 obytných budov a kostel.

Rok 1970, čísla popisná: 29, 28, 40, 120, 90, 102, 27, 41, 83, 26, 42, 43 (MNV), 145, 105, 127, 44, 46, 89, 24, 69, 23, 56, 22, 21, 139, 48, 57, 49, 50, 14, 15, 62, 57, 55, 17, 16, 74, 68, 51, 85, 84, 80, 99, 13, 12, 133, 123, 52, 10, 53, 54, 96, 77, 112, 6, 82, 5, 4, 107, 64, 93, 95, 79, 138, 130, 88, 114 (mateřská školka), hasičská zbrojnice, trafostanice.

Celkem: 67 obytných budov a hasičská zbrojnice.